Úvaha o tetování
ÚVAHA O TETOVÁNÍ A SLOVANECH
Bylo v kultuře slovanských národů běžné tetování? O čem tetování vypovídá a proč se lidé nechávají tetovat?
V kultuře národů po celém světě, v její pradávné podstatě, nalezneme stejný prvek, a to odraz přírody, vesmíru. Jen vnímání světa je odlišné v závislosti na prostředí, které tu kterou kulturu formovalo, v závislosti na úrovni –vyspělosti vědění. Ona vyspělost se pak odrážela mj. v prvcích, které tvoří kulturu, v rituálech, kdy řada z nich byla v pradávné době součástí obřadů, a mnohé přetrvaly, i když v pozměněné podobě do dnešních dnů, ale také ve struktuře uspořádání lidského společenství, národa, ve způsobu života, ve výchově i například v úpravě oblečení.
Okřídleně již bude znít fakt, že v archaických dobách lidé žili v úzkém sepětí s přírodou. Pradávné národy byly schopny prostřednictvím svých šamanů (prvotně to byly ženy, které zprostředkovávaly pro svůj kmen kontakt s jinými úrovněmi, jemnohmotnými, protože svou podstatou k tomu měly blíže než muži) řídit své životy v souladu s přírodou.
Jak s výše uvedeným souvisí tetování? Jednoduše. Je to součást kultury některých národů. Národů, u kterých nebylo výjimečné sebepoškozování, byť v rámci iniciačních obřadů. (Nemám pochopitelně na mysli krátkodobé pomalování, například válečné nebo oslavné, spojené s konkrétní událostí).
Když odhlédneme od tzv. oficiálních dějin, které nám tvrdí, že se Slované objevili z čista jasna na přelomu 5. – 6. století našeho letopočtu a začali osídlovat Evropu, a že žili primitivním způsobem života, bez vlastní kultury a jazyka a uvážíme-li, kolik nálezů jasně hovoří o tom, že slovanské země byly osídleny již 5000 let přnl., a že lze nalézt doklady o tom, jak vyspělými znalostmi tito lidé disponovali a že se tedy nemohli obejít bez vlastního písma, a zamyslíme se nad tím, proč nám oficiální věda toto vše tajila a stále tají, dojdeme ke zkoumání života těchto našich pradávných předků ve zcela jiném světle.
Předně, pradávní Slované měli své písmo, praslovanštinu, ze které se dále vyvíjely jiné jazyky. Přírodní jevy vnímali v kontextu s ději vesmírnými. Měli mnohem vyspělejší vnímání – vědomí, než dnes my a než mnohé jiné národy. Života si vážili ve všech jeho formách. Proto je také nesmyslné tvrdit, že při svých obřadech přinášeli lidské oběti. Dávní Slované ctili své rody, čistotu svých rodů, ochraňovali ženy, děti a v úctě měli své kmety. Duševní i fyzické zdraví bylo přirozeností. Dbali na hygienu, otužování apod. Svá těla udržovali ve zdatnosti i ladnosti pohybu. Jak by se toto slučovalo se sebepoškozováním formou tetování? Navíc Slované znali energetickou moc mnoha symbolů, které neměli zapotřebí tetovat si na tělo, ale využívali jejich sílu a ochranu v jejich vyobrazení na ošacení, na přívěscích, na předmětech denní potřeby či na výzdobě domů. Věděli, že trvalé poškození kůže zanese energetický potenciál nositele. I v kladném případě platí: „Všeho moc škodí“.
Přidám další argument: Slovanské písmo, jak mnozí čtenáři vědí, bylo tzv obrazné. Každý znak hovořil svým příběhem, obrazem... Naši vědomí pra-Slované rozuměli energiím obrazů. Měli k nim úctu.
Jak by se vše výše uvedené slučovalo s tím, aby svá těla pokrývali trvalými výjevy poškozující kůži?
O jediném sebepoškození, pokud se to dá tak nazvat, a to ještě dočasném, jsem se dočetla v souvislosti s energetickou ochranou rodiny, kdy si mohla žena ustřihnout jeden svůj cop a darovat jej svému muži, když odcházel bránit svou zemi do války. Prostřednictvím vlasů, které měl muž při sobě, byl energeticky spojen se svou ženou a svými dětmi a poskytoval jim i na dálku ochranu.
Zamysleme se tedy nad tím, co je do naší kultury prostřednictvím tetování vnášeno. Zamyslete se nad tím, co případným tetováním chcete vyjádřit a proč. I to, zda s tím budete v souladu i za pět, deset let. Argument, že se dá tetování dermatologicky či chirurgicky odstranit neobstojí. Vždy půjde o sebepoškozování z neznalosti, z hlouposti.
Zuzana Kaiser Dorazilová
