Moravský národní koláč
Moravský národní koláč
Moravský národní koláč má u nás na Moravě velkou tradici. Jestliže víme, že už počátkem 7. stol. sjednotil slovanský kníže Sámo rody a rodová sídla na území, které tehdy ohraničil od východu řekou Váhem, od jihu Dunajem, Moravou a Dyjí, od západu Vrchovinou, dnes Českomoravskou a od severu řekou Odrou, vytvořil národ, jehož potomci dosud pod názvem Morava a Moravané na tomto území žijí. Z toho se dá usoudit, že trvání Moravy jako národa má téměř tisíc pětisetletou tradici. Neméně stejně dlouhé tradici se těší i moravský národní koláč, který nikdy nechyběl při slavnostech, pořádaných našimi předky, k uctění slovanského boha Svantovíta, považovaného jak zde na Moravě, tak i v dalších slovanských rodech, ná-rodech, za boha úrody zemské. Na jeho počest pekli Moravané veliký koláč, který v jeho svatyni, v posvátném háji, zvedali nad jeho hlavu, aby mu požehnal. Vzpomínky na velkolepé oslavy zůstaly mnohde ještě dodnes a dochovaly se pod názvem hody. Někde se jim už říká posvícení a někde krmáš. Hody se nekonávaly najednou, ale postupně od vesnice k vesnici, aby se mohli dostavit hosté. Konají se stále, i když se pozapomnělo na jejich původní vznik. Ještě dnes mohu vyjmenovat jejich postupné termíny konání ve vesnicích Starojicka. Stručné dějiny moravského koláče mohu uzavřít s tím, že jestliže náš kníže Sámo před tisíc pětisty léty sjednotil a obsadil území, na kterém dosud my, Moravané, žijeme, pak moravský národní koláč má nejméně tisíc pětisetletou tradici. A byl to vždycky KOLÁČ. Dá se ho nazvat i posvátný koláč, který se pekl jako poděkování a vzdání úcty bohu úrody zemské a pro významné příležitosti v rodině, vesnici, národě. (Svatby, hody, výročí a další slavnostní příležitosti).
Původ názvu koláč je také slovanský, tedy staromoravský. Má své zakotvení ve slovech kruh, kolo. Tato slova, spojená s vírou našich předků, byla pro ně symbolem Slunce. Koláč, symbol Slunce, byl Staromoravany pozvedáván nad hlavu slovanského slunečního boha Svantovíta, jako poděkování za úrodu a dobrou sklizeň. (Stejně jako ve Venedii, Slezii atd.)
V minulosti se pekly na Moravě jen velké koláče. Malé koláčky až mnohem později, zřejmě v důsledku zániku chlebových a koláčových pecí, které byly v domech pro toto pečení zvlášť vestavěny. Modernější domy tyto pece nemají. Takovou pec, stále ještě funkční, i když je více než 200 let stará, vlastním ve starém domku po svých předcích. Pekl se v ní chleba a koláče ještě za mého dětství a mládí a to i pro sousedy, kteří si své domy zmodernizovali.
Koláče se pekly stejně jako dnes, převážně z pšeničné mouky. Na zadělávání se používaly domácí produkty: mléko, máslo, vajíčka, přidávalo se i trochu sádla a kvásek. Náplň do koláčů byla také z domácích zdrojů: tvaroh, mák, švestková povidla, případně ovocné marmelády a čerstvé, pro koláče upravené hlávkové zelí. Ze zelí byly koláče nejlepší nejen podle mne, ale moji vrstevníci jim také dávají přednost před jinými druhy náplní koláčů.
Rozhodla jsem se uvést zde přípravu takové zelové náplně. Hospodyňky upozorňuji, že je dosti náročná, ale její výsledek stojí za trochu námahy. Neuvádím přípravu těsta, která je dnes jak pro koláče, tak pro koláčky všeobecně známá a různě modifikovaná. Také náplně makové, tvarohové, povidlové a jiné ovocné se běžně, podle starých návodů, používají. Náročnější tradiční náplň zelová zřejmě z paměti lidu vymizela, protože její náhražky, jak z čerstvého, tak kysaného zelí, které se sem tam objeví, původní kvality chuti nedosahují.
Co potřebujeme do přípravy náplně zelových koláčů? Uvádím zde předpis Boženy Davidové z Nového Jičína, která ho dochovala a upravila.
Potřebujeme: 1 a půl kg. hlávkového zelí, 250g másla, 3 lžíce hladké mouky, sůl dle potřeby (jako při nakládání zelí), cukr podle chuti a koření: mletý pepř, skořici, hřebíček badyán.
Zelí nastrouháme, posolíme a necháme pustit vodu. Tu částečně vytlačíme a zelí rozprostřeme na suchý pekáč a dáme přepéct do trouby. Po propečení zelí promícháme, pocukrujeme a stále ještě propékáme, ale už jen na chvíli.
Z másla a hladké mouky uděláme světlou, řídkou jíšku, kterou pak zamícháme do zelí a kořeníme podle chuti. Z takto připravené hmoty uděláme 4 koule, velikosti tenisového míčku. A máme náplň do čtyř koláčů. Každou z koulí obalíme těstem a na válu rozválíme do koláče. Zelová náplň je vevnitř. Nahoře koláč posypeme známou posypkou z másla, cukru a polohrubé mouky a pečeme. Upečený koláč pokropíme mlékem s rozpuštěným máslem, do kterého můžeme rozpustit i med. Dobrou chuť!
To je pověstný moravský velký koláč. Do starých pecí byl kladen na velkých lopatkách přímo na prohřáté tály. České koláče tuto tradici nemají. To ale nebrání tomu, aby se na stránkách Wikipedie nepsalo o moravských koláčích, zejména o koláčích na Valašsku, které pod názvem frgály vyhodnocují jako nepodarky. Nikdy jsem u Moravanů neslyšela, že by si upekli, nebo koupili frgál. Byl to vždycky koláč. Hanlivé slovo frgál znám. To však označovalo něco naprosto jiného. Matka, když u svého dítěte viděla tzv. "svíčku u nosu" říkávala: "Pojď sem, ať ti utřu ten frkal." Také frkalem byl nazýván červenofialový nos pijana.
Nechápu, proč tak významné pekárny, jako jsou kupř.: Pekárna koláčů "U Anežky v Palačově" nebo U Cyrilka v Hrachovci u Valašského Mezičíčí, používají v zájmu reklamy tento hanlivý, ne-moravský název pro své znamenité výrobky, které pro svou vynikající kvalitu mají velkou popularitu nejen na Moravě, ale i v Čechách a Praze.
PhDr. Jaroslava Grobcová
