Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ukázka z knihy

  

Moravská kultura

Až dodnes slyšíme, že naše země Morava žádnou vlastní kulturu neměla, že moravská slovanská kultura nemá historii. Kulturu  Moravě dali údajně Věrozvěstové Cyril a Metoděj, liturgickou „Hlaholicí“ a Řekové s Římany, kteří po spálení, zničení, odvezení a vymazání naší národní kultury,  zahrnuli náš lid řeckou a římskou kulturou všeho druhu. Ve jménu práva zničit moravské pohanství pálili, bořili, odvlékali:  knihy, sochy, obrazy, hudební a jiná umělecká díla, aby ve jménu práva antického pohanství zaplnili naše města sochami řeckých a římských pohanských bohů, naše knihovny řeckou a římskou mytologií. Církev zaplnila kostely obrazy církevního charakteru a jejich papírové reprodukce tiskla pro chudé. Vytvořila množství předmětů, skrz které měl lid uctívat křesťanské božstvo, církví po mučení (převážně inkvizicí) prohlášené svaté.

        Odvezli a zničili vše, co mělo materiální podobu: knihy, sochy, obrazy, spálili sídla a posvátné háje, ale z duší, srdcí a krve lidu nebylo možno vymazat, či vypreparovat rodovou paměť a v ní vrstvené energetické stopy života předků, ukládané generacemi. Rodová paměť lidu nedovolila vymazat  jazyk, stejně jako neopustila kulturu předků, uloženou v hudbě, písních, tancích, oblečení a ve všech předmětech denních i nočních životních potřeb. Tvůrčí iniciativa lidu, zvyklá tvořit, vzkvétala dále i za krutých existenčních podmínek. Hrálo se, zpívalo na lavičkách u stromů, vznikaly nové písně a nezapomínalo se ani na tanec, který je slovanskému lidu vrozený. Z generace na generaci se přenášely zvyky tradičních i nejrůznějších příležitostných oslav ať pracovních, přírodních, či božských. K lidové hudbě a zpěvu patřil tanec, také lidový. Velmi známé byly chorovody, ale i různé jiné kolové tance (šátečkový, svatební, metlový apod.)  Tak jako se zpívá v písni:

Vrť sa dívča, vrť sa dívča okolo mňa,

udělej kolečko, moja galánečko,

budeš moja, budeš moja, budeš moja.

Lidovou hudbou, písní a tancem byly vychovávány děti od malička. V rodinách i ve školách. A stejně jako pro dospělé, byly i pro děti  vytvářeny příhodné dětské tanečky. Vzpomínám si na dva:

Cíb, cíb, cibulenka, mák, mák makulenka,

když jsem byla maličká, chovala mě matička

a teď, když su veliká, potřebuju ženicha.

Nebo:

Já mám v levé noze trn a trn a ternaveček,

já mám v levé noze trn a trn a trn.

a dále……

Druhý z tanečků byl pojat i do moravské besedy, která byla sestavena ze starých lidových písní a kolově tancována ve skupinkách o čtyřech párech. Její písně i tance odpovídaly různým národopisným oblastem země, co do nářečí písní (lašské, valašské, slovácké, hanácké, slezské a další) i co do oblečení - krojů, které nejen že byly, ale jsou až dodnes dochované. Jsou přenádherné. Lidová tvorba v hudbě, písních a tancích zde navazuje přímo na uměleckou tvořivou činnost vyšívaček, maléreček, krajkářek, paličkářek, švadlenek. A nejen to. Navazuje a čerpá z navrstvené rodové paměti, z doby, kdy naši předkové žili v JEDNOTĚ s přírodou a vesmírem. Toto spojení je znát nejen ve zpěvu a tancích, ale v přebohatém množství symbolů a ornamentů vyšívaných nejen na krojích, ale také malovaných na dřevo, keramiku, porcelán i látky. Moravskými symboly jsou pomalována průčelí domů i okolo oken stavení a vinných sklípků. Stovky překrásných symbolů a desítky z nich složených ornamentů je uvedeno a vymalováno v knize  Rostislava Marady „LIDOVÉ  ORNAMENTY  VE  SVA-TOBOŘICÍCH-MISTŘÍNĚ.“ Z velikého množství uvedu zde pro ukázku  8:  

 

jablicko-1.jpg            hrozen-2.jpg           ruze-3.jpg            tulipan-4.jpg

 jablíčko                           hrozen                       růže                     tulipán

 

pecne-vidle-5.jpg          pecna-lopata-6.jpg          sipek-7.jpg          lipovy-list-8.jpg

                                             pecné vidle             pecná lopata                     šípek                    lipový list

 

 

Jablíčko a hrozen jsou plody země. „Jablko je symbolem  manželství a plodnosti, vinná réva je symbolem veselosti, družnosti a pravdy.“ Z květin  jsem vybrala růži a tulipán. „Růže je symbolem mlčenlivosti, vzájemné důvěry, ale také lásky, bolesti i věrnosti. Tulipán symbolizuje péči, půvab, vděk, pravdu a také lásku.“

        Další dva symboly byly pomocníky při pečení chleba: pecné vidle a pecní lopata. První, „pecné vidle, byly vždy dvouzubé. Používaly se na nakládání dřeva do pece a zasunování nebo vytahování nádob. Symbol měl chránit šestinedělku po porodu dítěte. Vidlemi byli odháněni zlí duchové.“ Druhý symbol je pecní lopata, kterou se sázel chléb do pece. Chránila dům proti blesku. Poslední dva symboly, které ze stovek uvádím: šípek a lípový list byly, jako poupata, symbolem nového života.“ ( podle R. Marady)

 

20.jpg

 

Uvádím obrázek jednoho z ornamentů, složený z více symbolů. Najdeme v něm symbol růže, pecní lopaty, vinné révy, tulipánu, jablíčka, ale i symbol srdce, který byl považován za zdroj života a životní síly. Jeden ze základních symbolů při tvorbě ornamentů. Je zde i symbol ohřebla, hřebélka, které sloužilo k vyhrabávání ohně a popela z pece. Tento symbol měl chránit dům před bouří a krupobitím.

        Moravské symboly, předávané a rozvíjené z generace na generaci známe dodnes nejen z nádherných krojů, kterých je jen ve skládance národopisného „Kyjovského Slovácka“ vyobrazeno na 45 druhů.  Kolik dalších je ještě v národopisných oblastech: Valašska, Hané, Lašska, Kopanic, Slezska atd? Symboly a z nich složené ornamenty, jsou nejen na krojích, ale jak jsem již uvedla, i na nábytku, jídelních soupravách, zdobných předmětech, na zdech domů, provázejí tradiční svátky, kupř. nádherné velikonoční kraslice, symboly jara. Jsou obdivovány a stále žádané.

        Závěrem vzpomenu alespoň několika z mnoha moravských národních umělců: Velikého Moravana, učitele národů, Jana Amose Komenského, Alfonse Muchu, jehož moravská rodová paměť vytvořila „Slovanskou epopej“ v níž dokazuje, že pro něj moravští bohové:  Perun, Svantovít, Lada, Vesna, Živa, nejsou neznámí. Slovanská epopej oživuje a vyjevuje především moravskou slovanskou kulturu. Vzpomenu také: Jožku Úprku a jeho nádherné, moravskou symbolikou naplněné obrazy, Jarmilu Šulákovou, Jožku Severina, Jožku Černého, Boženu Šebetovskou, známé zpěváky našich lidových písní, kapelu Moravanka a Jana Slabáka. Je mnoho dalších, kteří by si zasloužili, aby byli uvedeni, protože jejich  rodová paměť moravská  se nenechala vymazat, odlákat, zradit. Z těch mnoha dalších  vzpomenu na  nezapomenutelný a nepřekonatelný hlas naší Věrky Špinarové i na některé moravské  národní básníky: Vítěslava Nezvala, Jiřího Wolkera, Petra Bezruče, hudebníky: Leoše Janáčka, Bohuslava Martinů. Oni všichni se svou tvůrčí činností zasloužili o to, že paměť moravského lidu své moravské kořeny nevymazala a nezapomněla. Ti všichni  měli rodovou paměť svých předků navrstvenou ve svých duších, srdcích a krvi. 

     Ukázka z připravované knihy Jaroslavy Grobcové "Věčný hlahol moravské země".