Masopust
MASOPUST
Moravské pojmenování masopustu je FAŠANK.
Je to období mezi Vánocemi a Velikonocemi, nebo-li masopustní dny trvají až do nástupu jara. Jde o rozverné období začínající 6.1. a končící 40 dní před Velikonocemi. Letos to bude 4.3.
Názvoslovně jde o jakýsi protimluv, protože skutečné postní období nastává až po posledním masopustním dnu. Ale pěkně popořádku: Nejstarší zmínky o masopustním veselí se dochovaly z 6.století. Je to období karnevalů – (odtud pojmenování celého období) – carne = maso, vale = odejít , tedy „masonení“. Obecně to bylo období hojnosti jídla, zabíjaček a jiných dobrot, které se jinak v průběhu roku nepřipravovaly. Proto také v tomto období naši předkové nejvíce připravovali svatební obřady a veselí. S masopustem jsou nerozlučně spojeny obchůzky masek a v poslední masopustní dny fašankové průvody masek. Maškary a tance maškar měly pro naše předky hluboký význam, protože symbolizovaly plodnou sílu. Například hlavní maska – medvěd a kobyla (klibna) byly symbolem plodivé síly a měly tak přinést nejen prosperitu dobytka, ale i hojnost úrody. (Maska medvěda byla nejnáročnější na zhotovení, byla vycpána hrachem a hrachovinou a přihlížející, zejména ženy, se snažily kus „kožichu“ utrhnout a získat tak hrst hrachu. Medvěd se zase těšil na to, jak často vezme do kola nějakou ženu a povalí ji do sněhu a políbí. To vše za nevázaného veselí mělo opět symbolizovat oslavu plodnosti. Zvířecí masky vyjadřovaly vlastnosti zvířat, např. sílu, chytrost, lstivost... Mezi tradiční nezvířecí masky patřila maska žida, báby s nůší a turka. Masopust končí tzv. pochováním basy. Konec veselí je přesně o půlnoci, aby se neprobudily zlé síly a aby nedošlo k poskvrnění plodivé síly země.
Tolik obecné informace. Poodhalme však nyní závoj zapomnění a povězme si, jak toto období prožívali dávní Slované, ještě před příchodem křesťanství.
Po celé zimní období, zhruba od Svátku Duší, Slované uctívali bohyni Moranu a boha Velesa. Oba byli spojováni s podsvětím, přinášeli zastavení se, které souviselo se zimním obdobím klidu – spánku v celé přírodě. Morana byla vnímána jako ta, která odvádí duše zemřelých na cestu ke Světlu do jiné dimenze. Veles, bůh stád, ochránce dobytka, lesů, patron moudrosti, strážce podsvětí, byl mužským protipólem. Byl uctíván jako ochránce lidí a zvířat po dobu temných zimních dnů. Byl také symbolem mužnosti a plodivé síly. Snad právě proto, že zimní dny jsou temné, světla je málo, lidé světlo přivolávali obřady, které byly radostné až bujaré. Slavilo se od zimního slunovratu až po jarní rovnodennost. Přibližně v den, který známe pod pojmem Hromnice (2.2), začínaly Velesovy oslavy, které trvaly 14 dní. Vlivem křesťanství pak tyto oslavy nesly název „masopust“ a jeho začátek byl spojen s dnem sv. Blažeje (3.2.) Součástí mnoha veselých obřadů byly masky. Někdy se ženy převlékaly za muže a muži za ženy, aby tak zmátly temné síly. Masky měly především představovat přírodní síly, odrážela se v nich symbolika oslavovaných božstev. Základní maskou byla maska medvěda. Ten symbolizoval boha Velesa v jeho mohutné síle. Nu a protože bůh Veles byl znázorňován s rohy, které symbolicky odkazovaly na to, že je ochráncem stád, často s objevovaly i masky „rohaté“, zpodobňující některé z domácích zvířat. V období oslav byl dán prostor pro různé magické rituály na přivolání plodnosti, pro úrodnost polí, ochranu dobytka a ochranu celého hospodářství před zlými, temnými silami. Konec oslav představoval čas, kdy se bůh Veles navracel do podsvětí a uvolnil tak společně s bohyní Moranou prostor jarním božstvům. Tento odchod Velesa do podsvětí byl symbolicky představován obřadem, který dnes známe pod názvem „pochování basy“. Dříve se tento obřad prováděl v různých obměnách, kdy byla figurína (medvěd) představující zimní božstvo pohřbena, nebo jí bylo předem rozpáráno břicho, které bylo vycpáno obilím nebo hrachem. Vysypané obilí/hrách měl představovat plodivou energii pro půdu. Jiné vysvětlení „pochovávání“ je spojeno se symbolikou pohřbení staré, již neužitečné energie.
Nastávalo období úklidu, zbavování se všeho starého nepotřebného. Lidé se připravovali k jarním pracem.
Obdobou masopustu jsou svátky „maslenica“. Pojem pochází z 19. století. Maslenica je oslavou příchodu jara a probouzející se přírody. Tradičním pokrmem jsou „bliny“, obdoba našich palačinek, s mnoha příchutěmi.
Následujícími oslavami byly oslavy „Příletu ptáků“ a nejvýznamnější obřady s oslavou jarního slunovratu.
Nu a jak vypadal masopust na Moravě? Většina dochovaných popisů je z 18. a 19. století a popisují zejména konec masopustního období. Ten je označován na střední a západní Moravě jako ostatky nebo voračky, na Slovácku fašank, na Valašsku končiny. Právě v posledních zhruba třech masopustních dnech probíhalo nejvíce aktivit s různými obyčeji. Mládež se vydávala na obchůzky, organizovaly se zábavy v maskách, s tanci a tanečními hrami a divadelním představením. Oblíbené byly obchůzky chasy, která byla obdarována naturáliemi – slanina, vejce, pečivo. Právě od pečiva a slaniny je odvozen např. výraz z Uherskohradišťska pro obchůzky po škárkách. V oblibě byly rozverné tance, jako například žabský. Na střední Moravě byl rozšířen obyčej, při kterém měla hlavní úlohu chasa. Zvolení mládenci – stárci, véborníci, přebírali právo od obecního úřadu v podobě dřevěného meče, nebo hole, jímž přebírali zodpovědnost za pořádek ve vsi a při zábavě. S právem v ruce pak mohli k všeobecnému veselí vynášet žertovné soudy. S postupem let se ujaly tradiční taneční zábavy, které i dnes známe jako šibřinky, merendy, ostatkové bály či masopustní plesy. Z masopustních masek byla nejrozšířenější maska medvěda, někde v kožešině, jinde vyrobená ze slámy a vycpaná hrachovinou. Jak jsem již uvedla dříve, masce medvěda se přisuzoval význam plodnosti. Ve Slezsku a na severu Moravy byla rozšířena kozí maska. Ve výčtu masek uvedu ještě masky, které parodují nebo představují různá povolání nebo etnické skupiny, hojné byly masky cirkusových postav. Masopustní masky se objevovaly ve formě převleků, nebo figurín. Masopust byl ukončen symbolickým pochováním postavy, která jej symbolizovala. Do dnešních dnů se uchoval a je stále živý obřad „pochování basy“. Na Moravě basa představovala konec masopustního veselí. Celou scénku „pochování“ provázely žertovné proslovy upozorňující na prohřešky basy v masopustním období, hraný pláč a naříkání maskovaných žen. Závěrečnou zábavu s pochováním basy většinou připravovaly nejrůznější zájmové spolky.
Zuzana Kaiser Dorazilová
